Kdo ji získá? - Bouřka

Do parapetu prudce bubnovaly dešťové kapky. Po ztemnělé obloze čas od času projel zářící blesk. Vzduch byl prosycený vůní deště a do pokoje začal otevřeným oknem pronikat lezavý chlad. Jako kdyby pochmurné počasí odráželo jeho špatnou náladu.
Harry zuřil. Včera se s Ginny domluvili na datu svatby a dnes si nebyl jistý, jestli se vůbec uskuteční.
Jak mi to mohla udělat? Klidně se přátelí s Dracem Malfoyem, aniž bych o tom věděl! A navíc tomu parchantovi chtěla pomoc dostat se z vězení. Malfoyovi! Člověku, který je skrz naskrz zkažený výchovou jeho rodu, posedlý čistou krví, podlý a vypočítavý! Proč?! Vážně věří v jeho nevinnu a je tak čestná, že nechce nevinného nechat trpět? Vždyť Malfoyové jsou zapletení vždycky do všeho, co jen trochu zavání černou magií! A i kdyby v tomhle prsty neměl, žádná škoda! Zasloužil by si to vězení i tak!
Harry byl téměř nepříčetný. V tuhle chvíli byl naprosto přesvědčený, že právě Malfoy může za všechno, co se kdy v jeho životě pokazilo. Teď, kdyby mohl, nechal by ho shnít v Azkabanu až do konce života.
Pochodoval rázně po pokoji a liboval si v chladu, který ho obklopoval. Ještě pořád se neobtěžoval zavřít okno.
Tak jak to, že to Ginny nevidí a klidně by mu pomohla na svobodu?! Není v tom snad něco jiného…?
Harry nestačil svou myšlenku dokončit, protože se právě otevřely dveře. Prudce se otočil a spatřil svou přítelkyni, jak nejistě vchází do pokoje.
„Chtěla bych s tebou mluvit,“ promluvila Ginny potichu a zavřela za sebou.
Harry se na ni upřeně díval. Zhluboka se nadechoval a vydechoval. Dával si s odpovědí načas.
Dokážu si s ní teď o tom vůbec v klidu promluvit? Nebo to ani nemá cenu…?
Nevěděl. Ginny mlčky čekala, co řekne. Harry si všiml, že se roztřásla zimou a zalétla pohledem k otevřenému oknu. Zůstala však stát na místě.
„Nechci o tom teď mluvit,“ pronesl ledovým tónem a otočil se k ní zády.
Čekal, jestli uslyší kroky, které by znamenaly její odchod. Žádné se však neozvaly.
„Víš, Harry… Myslím, že bychom si to měli vyříkat,“ odvětila po chvíli dívka nejistě.
Harry zavřel oči. Snažil se zůstat v klidu.
„Říkal jsem, že o tom nechci mluvit!“ pokoušel se udržet normální tón.
„Ale…“
„Ginevro, odejdi! HNED!“ neovládl se. Otočil se zpět k ní s hrozivým výrazem ve tváři.
Rudovláska chvíli jen nevěřícně stála na místě. Pak se obrátila a spěšně vyrazila pryč z pokoje.
No tak to by bylo, pomyslel si Harry zoufale. Posadil se na postel a chytil se rukama za hlavu.

Ginny seděla nad schody u zadního vchodu Grimmauldova náměstí, který nevedl do ulice ale do zahrady. Harry sem skoro nikdy nechodil, zato ona si to tu velice oblíbila. Zády se opírala o dveře a pozorovala bouřku zuřící přímo před jejíma očima. Stromy na zahradě se ohýbaly v poryvech větru, po obloze se míhaly klikaté blesky a všechno bylo naprosto zmáčené vodou. Ji před silným deštěm ukrývala stříška nad vchodem.
Přitáhla si kolena k sobě, objala je rukama a povzdechla si.
Co teď? Jak to bude dál?
Připadalo jí téměř neuvěřitelné, že ještě před zhruba hodinou bylo všechno tak krásné, jednoduché a naprosto jasné. Teď se dokonale přesvědčila o tom, že nic není jasné a už vůbec ne jednoduché. Neměla ani ponětí, co by měla udělat. Rozum jí říkal, ať neblázní, zapomene na Draca a pokusí se to nějak vyřešit s Harrym. Avšak nebyla si jistá, jestli je Harry schopen tohle překousnout, ale věděla, že by to měla alespoň zkusit. Jenže srdce… Srdce jí říkalo něco jiného.
Tak co mám dělat?! Pomyslela si zoufale a zakryla si tvář dlaněmi. Po chvíli ruce zase spustila a nepřítomně se zahleděla na bouřku před sebou. Už o tom nechtěla dál přemýšlet. Hodnou dobu jen bez pohnutí seděla. Dala se do ní zima. Vstala tedy, vešla do domu a zamířila k ložnici. Byla z toho všeho příšerně unavená.
Přede dveřmi zaváhala.
Mám jít spát k Harrymu? Nebo ho mám raději nechat o samotě, aby mohl o tom všem v klidu přemýšlet?
Otočila se a teď už bez váhání zamířila k nepoužívanému pokoji na konci chodby. Raději nechá Harryho, aby se uklidnil. Teď rozhodně neměla zájem být v jeho přítomnosti.

Když druhý den ráno sešla do kuchyně na snídani, Harryho tam nepotkala. Posnídala tedy sama a přemístila se před nemocnici sv. Munga. Dnes byla o poznání nervóznější, než když obvykle šla do práce. Přes noc se jí v hlavě uspořádaly myšlenky a už jí nepřipadalo tak úžasné, že si něco začala s Dracem Malfoyem. Nevěděla ani, jak to bral on. To si mohla jen domýšlet. Otravovaly ji vtíravé myšlenky o tom, jestli by prostě neměla včerejšek ignorovat a chovat se, jako by se nic nestalo. Vždyť podvedla svého snoubence.
A navíc jsem ho podvedla zrovna s Dracem… S tím nafoukaným blonďákem, který je vždycky tak protivný! Ale… Umí dokonale líbat…
Sama pro sebe se usmála. Nemusela si nic nalhávat. Až bude v jeho přítomnosti, tak stejně na všechny ty vtíravé myšlenky, které ji od Draca odrazovaly, zapomene.
Zamířila k pokoji číslo stošest. S mírným pocitem nejistoty a zároveň nedočkavosti otevřela dveře.
Postel před ní však zela prázdnotou. Úsměv jí ztuhnul a zmateně se rozhlédla po pokoji.
Kde je?! Nepřemístili ho snad na jiné oddělení…?
Zklamaně vydechla, když jí došlo, že její myšlenky jsou nejspíš pravdivé. Samotnou ji překvapilo, jak moc ji tato realita zasáhla. Tolik se na něj těšila…
Náhle ji někdo chytil zezadu kolem pasu a druhou ruku jí položil přes oči. Úlekem tlumeně vykřikla. Pokusila se dotyčnému vytrhnout a otočit se mu tváří v tvář, aby zjistila, kdo to je. Držel ji však pevně.
„Jen klid, krásko,“ pošeptal jí smyslně do ucha a ona ucítila na krku jeho dech.
„Draco…,“ vydechla a stáhla jeho dlaň ze svých očí.
„Osobně,“ odvětil pobaveně a otočil si Ginny čelem.
„Já už si myslela, že tě přemístili na jiné oddělení,“ vyhrkla, aniž by se jí podařilo zabránit úlevnému tónu, který jí zazněl v hlase.
„To by tě mrzelo, viď?“ ušklíbl se samolibě.
Upřeně na něj pohlédla.
„Jak to myslíš?“
„Těšila ses na mě, je to na tobě vidět. To by se Potříček divil…“ pronesl nafoukaně. Kouzlo okamžiku se úplně rozplynulo. Zamračila se na něj.
Jak typické… Ale co taky můžu čekat od Malfoye, že? Musí se chovat povzneseně za každou cenu.
„Neměl bys být náhodou v posteli?! Máš zlomené nártní kůstky, takže vůbec nesmíš vstávat! Jen v nejnutnějších případech,“ řekla chladně a přešla k nemocničnímu lůžku. Vzala do rukou Dracovu složku a začalo do ní něco bezmyšlenkovitě zapisovat.
Malfoy ji ode dveří upřeně pozoroval.
„Nechci pořád jen ležet v posteli. Už mě to nebaví.“
„To máš smůlu. Běž si okamžitě lehnout!“ pronesla nekompromisně.
Draco si odfrkl a posadil se do křesla v rohu pokoje, aby tím demonstroval, že on se rozhodně nebude řídit příkazy ostatních.
„Tohle ale byl nutný případ,“ protáhl znuděně.
„Vážně? A co to jako bylo?“ zeptala se rozladěně.
„Měl jsem chuť na cigaretu.“
Ginny čekala hodně věcí, které mohla od Draca uslyšet, ale tohle opravdu ne.
On kouří? Zrovna Malfoy?! Vždyť cigarety jsou přece mudlovská záležitost… To k němu vůbec nesedí…
Teď už však alespoň věděla, proč Draca nikde v pokoji neviděla. Zalétla pohledem k otevřeným balkónovým dveřím. Musel za nimi stát, a když zírala na jeho postel a přemýšlela, kam se mohl podít, neslyšně se přesunul za ni.
„Kouření škodí zdraví…“ Nevěděla, co lepšího by v tuhle chvíli řekla.
„Hmm,“ zazněl znuděně, jakoby mu to ani nestálo za odpověď.
Sakra. Proč se takhle chová?! Proč musí neustále dávat najevo, že je Malfoy? Vždyť tím úplně všechno zkazí… Ale když se on nesnaží být ani po včerejšku milý, proč bych se měla snažit já?!
Ginny beze slova odešla z pokoje a za chvilku se vrátila s hojivou mastí a vatou. Pokusy o to, dostat Draca do postele, prozatím vzdala. Stejně by ji neposlechl.
Klekla si před něj a mlčky otevřela kelímek s mastičkou. Musela mu ji nanést na obličej, aby mu nezůstala jizva po tom škrábanci na tváři. Prý si ho udělal při pádu na zem ve vězení o střepy, které tam ležely po rozbité sklenici.
Nabrala mast na prsty a vztáhla ruku k jeho tváři. Než se jí dotkla, mírně zaváhala. Pak už mu ale začala lepkavou hmotu roztírat v místě, kde byla rána. Blonďák ji celou tu dobu pozorně sledoval. Ginny se zdálo, že si prohlíží snad každou její pihu na tváři. Velice ji to znervózňovalo. Když po chvíli omylem upustila dózu s mastí na zem, Draco se samolibě usmál. Chytil ji pevně ruce, aby nemohla kelímek zvednout. Pak si ji vytáhl na klín. Ginny se začala mírně vzpouzet, on se však bez okolků přiblížil k jejím rtům. Rudovláska chvíli statečně odolávala, ale nakonec dovolila jeho jazyku, aby si vydobyl cestu do jejích úst. A pak… Pak už její chvilková roztrpčenost byla ta tam. Vášnivě se zapojila do Dracova polibku.
Tohle nezvládáš, Gin, ten parchant tě má v hrsti, stačila si ještě smířeně pomyslet a potom už nepřemýšlela. Jen se oddávala Dracovu laskání.

Harry se v podvečer vrátil příšerně unavený z famfrpálového stadionu. Dopoledne měli s anglickou reprezentací mimořádně náročný trénink. Navíc toho dnes příliš nenaspal, protože musel téměř celou noc přemýšlet o jejich vztahu s Ginny…
Po příchodu domů hned zamířil do obývacího pokoje a svalil se na gauč. Zavolal na jejich domácí skřítku Eby, aby mu udělala kafe a donesla noviny. Skřítka prosbu ochotně splnila. Káva Harryho alespoň trošku povzbudila. Když už byl však v klidu doma a nemusel se zabývat famfrpálem, začal znovu přemýšlet o včerejších událostech.
Co mám s celou touhle hloupou situací dělat? Všechno se muselo pokazit zrovna den na to, co jsme si s Ginny domluvili datum svatby… Povzdechl si. Proč mě to vlastně tolik vytáčí? Vždyť není tak hrozné, že se Ginny spřátelila s Dracem. Ale… Bylo to za mými zády! A jde sakra o Malfoye! Tak dost! Musím o tom přestat takhle přemýšlet. Přece jen bychom si měli promluvit. Tím, že budu naštvaný, nic nevyřeším. Když se mi Ginny omluví a slíbí, že už se s ním nikdy nesetká a nebude nic dělat za mými zády, pokusím se na to zapomenout.
Oddechl si. Konečně dospěl k nějakému rozumnému závěru. Natáhl se pro noviny, které mu donesla skřítka.
Do očí ho hned praštil obrovský titulek na hlavní straně.

Ze čtyř uprchlých Smrtijedů zbyl jen popel!

Harry se spěšně začetl do navazujícího článku.

Včera, v odpoledních hodinách, lehlo popelem letní sídlo mladých novomanželů Vincenta Crabbea a Milicent Bulstrodeové ve východním Skotsku. Stalo se tak krátce poté, co jeden ze sousedů varoval oddělení bystrozorů kvůli podezření, že se v domě skrývají uprchlí Smrtijedi. Když pracovníci ministerstva dorazili na místo, bylo už stavení v plamenech. I přestože na místě bleskově zasáhla jednotka kouzelnických hasičů, nepodařilo se dům uhasit včas. Zbyly z něj pouze trosky. Uvnitř se nalezly zbytky těl šesti obětí požáru. Ta byla později identifikována jako pozůstatky majitelů domu – Vincenta Crabbea a Milicent Bulstrodeové, dále pak manželů Jimmyho a Mary Crabbeových a Terryho a Jane Bulstrodeových. Poslední čtyři jmenovaní jsou hledanými Smrtijedy. Prozatím se neví, co stálo za vznikem požáru. Případ se stále šetří. Jisté však je, že Vincent Crabbe a Milicent Bulstrodeová ukrývali ve svém letním sídle svoje rodiče, jenž prchali před zákonem. Tímto incidentem se zmenšil počet hledaných Smrtijedů na dvanáct. Po dalších odsouzencích ministerstvo kouzel stále intenzivně pátrá…
Pokračování na straně tři.

Harry odhodil noviny na gauč vedle sebe.
Takže o další čtyři Smrtijedy míň. To je jen dobře. Nemůžu se dočkat, až ty parchanty chytí všechny. Skutečně se mi pak uleví.
Začal o celém tom útěku přemýšlet.
Vždyť to vypadá, jako nějaká velká zmijozelská akce. To si ti zmijozeláci myslí, že prostě skryjí své příbuzné u nich doma a nikdo jim na to nepřijde?!
Zavrtěl nechápavě hlavou.
Nevím, proč ministerstvo prostě už dávno neprohledalo jejich domy, letní či zimní sídla, chaty, prostě cokoliv, kde by ty Smrtijedy mohli jejich příbuzní skrývat. Předešli by tím smrti těchto čtyř a mohli se od nich pomocí veritasera pokusit zjistit něco o ostatních. Ministerstvo se ale mezitím jen zdržuje předvoláváním a výslechy, které stejně nikam nevedou. Když nejsou schopní se o to postarat sami, měl by to zařídit někdo jiný! Přemýšlel Harry nakvašeně.
S podobnými myšlenkami si pohrával už dlouho. Příčilo se mu jen tak sedět a sledovat neschopnost ministerstva. Navíc, vždy ho to táhlo k tomu, vypořádat se s veškerou černou magií. Teď od něj sice nikdo nic neočekával, on však měl při nastalé situaci nutkání něco proti smrtijedům podniknout sám. Nebyl prostě zvyklý být mimo dění. Věděl sice, že tento útok se ho téměř netýká, jakoby však dnešním novinovým článkem přetekla jeho trpělivost nad neschopností ministerstva.
Jestli nedosáhne ministerstvo v nejbližší době nějakého pořádného výsledku v pátrání po Smrtijedech, podniknu v tomto případě něco na vlastní pěst! Takhle už to prostě dál nejde! Pomyslel si s planoucím pohledem. Pak rázně vstal a vydal se směrem k ložnici. Potřeboval se teď pořádně prospat.

A/N: Za skvělý beta-read moc děkuji Šedoočce. Tentokrát jsi mě i pobavila, Očko :-)) Máš pravdu, u Draca je to vážně sexy :o)) (Ty víš, o čem mluvím... ;-))